Napsali o nás

Co je muzikál?

    Co je muzikál?... táže se dnes mnohý a já mu odpovím: Muzikál je, když…společně s člověkem, který si tuto otázku i odpověď dal před mnohými lety. S člověkem, jehož stejnojmenná kniha pro mne byla a je nevyčerpatelným zdrojem inspirace, poučení. Mou Biblí, kdykoliv mě posedne touha spřádat sny o muzikálu. Tím člověkem je pan Ivo Osolsobě, který o svém podílu na mých nesmělých a neobratných pokusech klopýtat po nelehké cestě muzikálu neví a kterému mám teprve dnes možnost touto cestou poděkovat a zároveň se omluvit, že často a rád cituji něco z jeho myšlenek. Tedy. Co je muzikál? Kdy je to hra se zpěvy a kdy už muzikál? Jaký je rozdíl mezi muzikálem a hudební komedií? Z amerického hlediska daného i vyjádřeného samotným jazykem - tento rozdíl neexistuje. A domnívám se, že dnes díky vlně inflace tohoto žánru i u nás se stává zvolna pojmem běžně používaným všude tam, kde se jen trochu zpívá a tančí. Spokojme se s tím, že muzikál tu je a lapá do svých sítí stále více tvůrců i diváků.

    Muzikál Dvůr divů - nechce být a ani není dramatizací románu Chrám Matky Boží v Paříži V. Huga, ani jeho současnou imitací.Zmizel zvoník, cikánka, čas i místo děje - zůstaly ovšem charaktery. Charaktery, které nezakryjeme ani maskou či jiným kostýmem. Charaktery lidí se nemění i kdyby se stokrát změnily reálie života a ten může psát příběhy mající stejnou barvu, stejnou vůni, stejnou melodii bez ohledu na čas a místo děje.

    A tak v nás Ošklivost budí strach a posměch i když může být vznešená a hluboce lidská, zatím co Krása naopak ohyzdná a povrchní. Vzdělanost a Askeze budící strach, protože ani jedno ani druhé neumí potlačit chtíč, stejně jako Láska nemusí vždy zvítězit. Utíkáme se tedy k různým sektám, bratrstvím, lžím, alkoholu, drogám a sebevraždám. Žijeme, aniž bychom chtěli, ve Dvoře divů. A Dvůr divů, jak napsal V. Hugo, je ošklivou bradavicí na tváři Paříže, stoka, z níž každého rána vytékal a každou noc se jako do žumpy vracel potok neřestí. Ohromnou šatnou lidské společnosti, kde cikán, student, ničemové všech národů a lidé všech náboženství se oblíkali a svlékali jak herci věčné komedie.

    Myšlenka na Dvůr divů vznikla už dávno. Časem se dostala na jeviště Slováckého divadla a když tam svou úlohu dohrála, odmlčela se. Snad proto, že nevznikla v centru kulturního dění, ale někde na periferii, snad proto, že já i Kolář jsme byli plni jiných myšlenek a netlačili "na pilu". Když Studio Dialog II. Přišlo s nápadem realizovat Dvůr divů, váhal jsem. Jednak jsem nevěřil, že je v jejich silách realizovat tento projekt a jednak jsem byl na pochybách, jestli už jeho čas nevypršel. Dnes se jim musím omluvit. Jejich síly a schopnosti jsou velmi inspirující. Jsou živou vodou jak pro muzikál, tak pro mne. Je to skvělá spolupráce a rád všechny zvu jak na premiéru 3.3.2006 tak na další reprízy. Jak říká pan Ivo Osolsobě - Muzikál je hudba, která se stala divadlem. Muzikál je divadlo, které se změnilo v hudbu. A já dodávám - Muzikál je když … jde z jeviště radost.

Karel Hoffmann
autor a režisér

Dialog II v nové sezóně 2004 / 2005 zpívá

   Ano, studio nejen zpívá, ale především hraje a také tančí. Do své již 7. divadelní sezóny vstupuje brněnské studentské divadelní studio se 70 členy ve věku od 7 do 30 let, se dvěma novými uměleckými spolupracovníky a řadou lektorů vzdělávacího doprovodného programu. Pevně doufám, že i s rostoucím počtem diváků - mladých lidí z Brna a okolí.

   Za 6 let svého trvání se „Dialog“ v Brně vžil a na Starou radnici v Mečové ulici se na „Dialog“ chodí. Moc mně to těší a proto připravuji se svými přáteli řadu nových titulů pro děti i dospělé.

   Ti nejmenší si zahrají už o vánocích v pohádce "Pomsta bude sladká" své lektorky pí. Soni Klementové, která společně s agenturou Kapka uskutečňuje v našem studiu i představení své pohádky Líný Honza s hudbou Ivo Kučery.

   Starší děti připravují pro své vrstevníky Strakonického dudáka J. K. Tyla - národní báchorku se zpěvy, v úpravě režiséra Jiřího Frejky z roku 1943. Spolu s dramaturgyní pí. Ivanou Vadlejchovou a výtvarníkem Jiřím Pitrem připravuji tento český jazykový skvost k premiéře na 21.prosinec 2004. I tady si mladí herečtí adepti zazpívají. Zvolili jsme původní hudbu Václava Trojana, kterou doplní živá muzika - dudák Kája Sháněl a houslisté Anička Fialová a Honza Šedivec, žáci ZUŠ na tř.kpt. Jaroše v Brně.

   Hlavním titulem sezóny pro dospělé diváky bude již dlouho připravovaná detektivní hra autorského kolektivu Past - studie napětí a strachu. Režie je kolektivním dílem nejstarších členů studia. Premiéru plánujeme na 7. října 2004.

   Další hlavní titul, ve kterém bude hrát a zpívat většina starších členů studia, je Mam´zelle Nitouche Florimonda Hervé v úpravě PhDr. Vojena Drlíka, režiséra a autora návrhů scény a kostýmů. Nituška spatří světlo světa 27. listopadu 2004. Že půjde tak trochu o studentskou recesi snad nemusím dodávat.

   Výrazným titulem závěru sezóny bude muzikál Karla Hoffmanna a autora hudby Ladislava Koláře Dvůr divů, zpracovaný na motivy románu Victora Huga Zvoník u Matky boží. Myslím si, že náročnost textu, pěveckých partů i choreografie studio tvrdě prověří.

   Z loňských titulů zůstává na repertoáru Cesta na planetu Malého prince Karla Hoffmanna a Ivo Kučery, Ale co je pravda ? - literární kabaret podle Knihy apokryfů Karla Čapka s písničkami J. Suchého a J. Šlitra a Motýli Leonarda Gershe.

   Necháváme stále otevřenou rubriku „Náš host“ a „Dialogy v Dialogu“.

   V rámci doprovodného programu oslovuji své profesionální divadelní přátele, talentované členy studia a všechny, kteří přijdou s dobrým nápadem, jako např. můj kolega Ivo Kučera, u kterého zajímavým způsobem vykrystalizovala ve zralou podobu školní touha mít kapelu, komponovat, zpívat a hrát vlastní texty.Vybral si v našem studiu pěvecké talenty do kabaretu Rezervováno pro vás s písničkami z období mezi dvěma světovými válkami s premiérou 22. října 2004 a na jaro 2005 připravuje skicu ze života Georga Gershwina Rapsody in blue,

   Dalším talentem, který zkouší dramatizaci podle vlastní knihy Špilberk v pověstech, vydané brněnským nakladatelstvím Doplněk, je Michaela Radvanová, studentka FF MU oboru muzeologie. Premiéru chystá na 10. prosince 2004. Autorem hudby je člen studia Radim Vykoukal, student FF MU oboru muzikologie. Oba dokazují, že na autory původních textů a hudby si naše studio opravdu stěžovat nemůže.

   A pak je tu naše poslední nabídka - Kocour v botách ,crazy výlet do barokní opery, pohádka, kterou podle Charlese Peraullta upravili Pavel Cmíral a Zdenka Dufková. Hudbu složil Karel Cón a Matěj Plíhal. Je doprovázená komickými pantomimickými scénkami s hudbou barokních tanců. Bude mít premiéru v březnu 2005.

   Práce na jednu sezónu dost a dost. Však je nás sedmdesát. Všichni si u nás nejen zahrají, ale i zazpívají a zatančí. Přitom se mohou dovědět mnoho nového z oboru, který se možná v budoucnu rozhodnou studovat a ocitnou se tak mezi profesionály. Dveře k nám mají otevřené a startovací plochu připravenou. Čeká je ovšem tvrdá práce.

Miluše Kudličková
umělecká vedoucí Divadelního studia Dialog II

Strakonický dudák - studnice českosti

Ivana Vadlejchová

    Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856) byl především talentovaný a pilný dramatik, který až do fyzického vyčerpání a předčasné smrti šel za svou láskou - divadlem. Narodil se v Kutné Hoře v roce 1808, byl dítě krejčovského mistra a příležitostného hudebníka, také českého vlastence a čtenáře a dcery z měšťanské rodiny. Psal se též Týl. Ve dvaadvaceti letech odešel studovat Akademické gymnázium do Prahy, ale už za čtyři roky uprostřed výuky v pololetí odešel do Hradce Králové za profesorem V. K. Klicperou, který se stal brzy jeho patronem a uměleckým poradcem (bydlel jeden čas u něho jako vychovatel jeho dětí). Po ukončení gymnázia odešel zpět do Prahy, kde se zprvu zapsal na studium filosofie, ale záhy studium opustil a již za rok se stal hercem u kočovné společnosti, s kterou Prahu na čas opustil. Ale za dva roky se navrátil a v českých hrách Stavovského divadla působil jako herec, překladatel a autor dramat. Řídil ochotnický spolek usídlený v Kajetánském divadle na Malé Straně, který sdružoval mladou inteligenci (byl tu také Mácha). Měl i podíl na Novém českém divadle v Růžové ulici v r. 1942. Vystupoval také jako novinář (redaktor Květů), povídkář a napsal i román - Poslední Čech, za který byl oslavovován (dostal cenu Matice české), ale taky kritizován vlasteneckou opozicí. Tak začal vydávat sám vlastenecký časopis (jsme v době národního obrození) Pražský posel, kde psal pro prostší čtenáře vesnické i městské. Volně sem převáděl vybrané statě z českých periodik. Za Pražského posla již kritizován nebyl, naopak, jeho popularita vzrostla tak, že byl zvolen za revoluce 1848 poslancem na říšský sněm do Vídně. 1849 začal vydávat Sedlské noviny. Jeho nejplodnějším obdobím byla léta 1846 až 1851, kdy se stal dramaturgem českých her ve Stavovském divadle, kde se vedle německého repertoáru hrál také repertoár český. Měl povinnost připravit k nastudování dvě své původní hry a šest přeložených. To překročil, když hned ze začátku napsal za rok a čtvrt šest původních her. Roku 1847, kdy napsal Strakonického dudáka, napsal ještě další dvě dodnes slavné hry - Paličovu dceru a Kutnohorské havíře. Když pak roku 1851 česká stavovská šlechta přestala subvencovat české divadlo, odešel ze Stavovského divadla a český soubor si vzal s sebou - založil kočovnou společnost, s kterou jezdil hlavně po jižních Čechách. Měl finanční potíže, byl politicky pronásledován, těžce se roznemohl a roku 1856 zemřel v bídě ve věku 48 let v Plzni. Jeho pohřeb v Plzni byl národní manifestací v období bachovského útlaku zaměřeného proti českosti.

    Jeho dramatický odkaz a jeho utrpení v konci života způsobily, že ho čeští divadelníci uctívali jako svého patrona.

    Psal hry v okruhu tří žánrů - dramatické obrazy ze života: Fidlovačka, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera - hry historické: Kutnohorští havíři, Jan Hus, Krvavé křtiny - báchorky : Strakonický dudák, Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena. Přeložil víc jak padesát her převážně z němčiny, ale také pořídil překlad Shakespearova Krále Leara, což byl první veršovaný překlad ze Shakespeara u nás.

    Strakonický dudák vznikl ve šťastném období plném vlasteneckých nadějí před rokem 1848. Tyl si šel pro inspiraci na venkov, který považoval za ideální a nezkažený, kde se ještě nepromítaly počátky kapitalismu v Čechách - bylo to dáno také jeho výběrem postav, které byly typické pro český venkov - dudák Švanda, hajný Trnka, rychtář Koděra, muzikant Kalafuna a další. Pronikání peněz obecně do života opěvuje z kraje voják na dovolené Šavlička, který zpívá kuplet "Peníze jsou pány světa", vliv peněz na morálku lidí demonstruje zběhlý student a amorální člověk Vocilka, který má dva kuplety - Celý svět je jako koule, Mnohý vstane sotva z lože.

    Rozpor v hlavní postavě dudáka Švandy je důležitý pro celý děj hry. Tento rozpor lásky k domovu a k Dorotce na jedné straně a na druhé straně jeho chudoba a možnost vydělat si ve světě peníze ho vedou k tomu, že z domova utíká. Ve světě podléhá poťouchlému našeptávači Vocilkovi. Dokonce u dvora v cizí zemi zapře Dorotku, která se za ním s Kalafunou vypravila. Pozná však svůj omyl a navrací se rozervaný domů, kde ho Dorotka a její láska vysvobodí nejen z jeho pochyb, ale zachrání ho i před ztrátou života.

    Domov není však jen láska milenecká, ale je to i láska mateřská. Švandova matka Rosava je polednice, která se jako lesní víla zamilovala do člověka. Ta patří zcela do pohádkového světa lesních pannen a divých žen, jímž vládne moudrá Lesana. V tom je Tyl jedinečný, že spojil reálný svět české vesnice, který byl pro něho současností, se světem pohádkových bytostí. Rovněž Švandu zachraňuje mateřská láska, neboť je to Rosava, která vede Dorotčiny kroky. A třetím význačným znakem vedle českosti prostředí a lásky mateřské a milenecké je české muzikanství. Zde se uplatňuje dobře přísloví: "Co Čech, to muzikant". Dudy nejsou jen hudební nástroj, který vede k obživě českého muzikanta doma i v cizině, ale znamenají také Švandovo srdce a hrají tak, jak Švanda cítí - nejdříve vesele české polky na tancovačce, pak vábivě u cizího dvora, bouřlivě, když utíká z vězení, divoce pod šibenicí duchům a láskyplně Dorotce při usmíření.

    Pohádka je v rovině lesních pannen, divých žen a půlnočních duchů. Tento svět odděluje od světa reálného též styl a forma jazyka, neboť se projevuje ve verších. Ale toto oddělení formální, není oddělením dějovým, neboť oba světy se stále prolínají. Jsou pevně spojeny postavou Švandovy matky Rosavy, která vystupuje v obou prostředích - dá se Dorotce poznat a nakonec i svému synovi, aby jedenkrát uslyšela ze synových úst slovo "maminko".

    Švanda dudák je považován za národní divadelní odkaz a hraje se i při slavnostních příležitostech. Byl dvakrát zfilmován - 1937 a 1955. Jeho kmenové inscenace byly roku 1913 (Jaroslav Kvapil na Národním divadle), roku 1943 (Jiří Frejka na Národním divadle), roku 1958 (Otomar Krejča na Národním divadle). Byl také uveden ke 100. výročí Národního divadla r. 1983.

    Studio Dialog v Brně hraje úpravu Jiřího Frejky (1904-1952) z roku 1943. Jiří Frejka byl významný divadelní režisér, který začínal svoji divadelní dráhu ve dvacátých letech minulého století s avantgardním divadlem - Divadlo Dada, Osvobozené divadlo. Začínal spolu s E.F.Burianem a dalším divadelníkem Jindřichem Honzlem. Byly to silné osobností a začátkem třicátých let se jejich cesty rozešly. Frejka vstoupil do Národního divadla v Praze kde setrval až do konce druhé světové války. Vytvořil řadu inscenací, které podporovaly vlastenecké cítění a měly protiválečné zaměření. Taková byla i jeho úprava Strakonického dudáka - směrem k modernější českosti a v obavách z útlaku lidí typu Pantaleona Vocilky.

    Dnes zlo vidíme třeba v nabývání peněz nečestným způsobem, což vede ke snadným ziskům, ale také ke špatným skutkům a nemorálnostem. Dobrem je láska k domovu a každý by si měl svého domova vážit. Rovněž tak i lásky rodičovské a posléze i milenecké, neboť láska je životní dar.

Divadelní studio DIALOG připravuje řadu novinek

Šárka Motalová - ROVNOST 20. listopadu 2003

Cestu na planetu Malého prince chystají studenti v Divadelním studiu Dialog. Amatérské studio patří dětem a studentům ve věku od 7 do 28 let. Na poslední pátek a sobotu v listopadu chystá střední generace členů, tedy patnáctiletí a šestnáctiletí, premiéru.

"Jedná se o metaforické odvolání na Exupéryho Malého prince. Text napsal režisér Karel Hoffmann a jedná se o příběh mladých lidí, v němž mimo jiné dochází ke střetu s dospělou generací," uvedla umělecká vedoucí studia Miluše Kudličková. Jak dodala, inscenaci doplňují písničky 60. a 70. let.

Studio Dialog působí v Mečové ulici v centru Brna již třetí sezonu. Existuje od roku 1998, kdy vzniklo Občanské sdružení Divadelní studio Dialog. Po různých peripetiích nyní zakotvilo díky Magistrátu města Brna ve třetím patře budovy brněnské Staré radnice. "Nejedná se o divadelní prostor, ale výborný interiér pro studio," vysvětlila Kudličková. V místnosti se zkouší, prodávají vstupenky i provádějí jednotlivá představení. "Máme padesát židlí, více se jich sem nevejde, a před každým vystoupením místnost vyklidíme a nanosíme židle," říká vedoucí. Malí a mladí herci mají již své diváky, ale každý zájemce má na jejich inscenace přístup. "Ti nejmenší nyní zkoušejí Strakonického dudáka. O druhé skupině jsme již hovořili a doplňujeme, že jejich další novinkou bude recesní studentská úprava klasické operety Mam'zelle Nitouche, a nejstarší připravují svůj vlastní detektivní příběh," sdělila Kudličková. Kromě jednotlivých představení má studio doprovodný program." Jednak to jsou večery Dialogy v Dialogu, které vznikají zevnitř studia. Třeba některý ze studentů vybere uměleckou osobnost a vytvoří o ní například scénickou montáž. V rubrice Náš host zase představujeme jiné profesionální i amatérské divadelní soubory."

Počet představení je různý v jednotlivých měsících. "Jsme amatérské divadlo a naši členové jsou žáci a studenti, proto se musíme řídit volnem studentů," řekla Kudličková. Nejvíce představení spadá na říjen, listopad a březen až duben. Informace o studiu lze nalézt na internetové adrese www.dsdialog.org

Divadelní studio Dialog II v nové sezóně 2003 / 2004